JOHN DICKSON CARR (CARTER DICKSON)

30. 11. 1906, Uniontown, Pennsylvania, USA -
27. 2. 1977, Greenville, South Carolina, USA

John Dickson Carr (část knih psal pod pseudonymem Carter Dickson) patří mezi nejlepší spisovatele detektivní literatury „Zlatého věku“, zvláště co se týká atmosféry a vypracovaných zápletek. Narodil se v Americe (Uniontown, Pennsylvania, 30. 11. 1906), ale od roku 1933 do roku 1965 žil v Británii (jeho manželka byla Angličanka), část čtenářů jej dokonce považovala za Angličana. Není proto překvapením, že většina jeho detektivek je umístěna právě do staré dobré Anglie. John Dickson Carr zemřel v roce 1977 ve Spojených státech (Greenville, South Carolina, 27. 2. 1977).

Jeho raná tvorba inklinovala téměř k horroru ve stylu „Grand Guignol“, zároveň je ale v některých příbězích v obsažen prvek komedie, někdy téměř rozverné (např. The Blind Barber - česky vyšlo jako Příběh smaragdového slona). V pokročilejším věku občas psal historické detektivní příběhy, jejichž kvalita se pohybovala od průměrných až po naprosto brilantní. Jeden z nedobrých zvyků, které si při psaní vypěstoval (pravděpodobně v době, kdy pro BBC rádio připravoval detektivní příběhy) byla snaha poskytnout čtenáři popisné informace v průběhu dialogů: „Nacházíme se na Londýnském mostě; tam naproti dříve napichovali na kůl hlavy zrádců, ale před pár lety tohoto zvyku zanechali. Moment, není to K.....?“ (toto přerušení je druhý zlozvyk, který JDC používal pro zvýšení napětí; bohužel jste nebyli schopni zjistit, kdo že to ten K vlastně je; někdy jste se k tomuto poznání dopracovali později v knize, jindy jste se totožnost onoho neznámého nedozvěděli vůbec). V jeho nejlepších dílech se podobné manýry nevyskytují, jediné co JDC používal téměř pravidelně bylo napínavé/překvapivé zakončení jednotlivých kapitol (což ovšem při čtení nijak nevadí).

V čem byl Carr nedostižný, byla přesvědčivá atmosféra nadpřirozena v zápletkách a v okolnostech samotných vražd. V pár příbězích dokonce nadpřirozeno skutečně použil (The Burning Court). Jeho vraždy byly většinou celkem děsivé (Jako např. v Death Watch - česky Svědkem je měsíc nebo It Walks By Night), ale oběť si tento konec dost často zasluhovala; v těchto případech byl často vrah ponechán bez trestu. U zločinů, kde byl zavražděn slušný člověk a darebák byl zvláště odporný, zločinec nakonec došel spravedlivé odplaty (Možné vysvětlení, proč bylo části ničemů v knihách JDC umožněno spáchat sebevraždu nebo dokonce uniknout, je to, že smrt oběšením byla v té době téměř nepoužívaná, nehledě na míru provinění. Pouze opravdu ti nejhnusnější lumpové byli v Carrovo knihách pověšeni.).

Na konci Carrovo detektivek se často chytnete za hlavu, když zjistíte skutečné řešení záhady (výjimkou jsou komplikované zápletky, na něž samozřejmě lze také narazit). Část z nich je závislá na svedení ze stopy, někdy si opravdu jen řeknete: „Zatraceně, vždyť to bylo jasné!“. Některé ze zápletek samozřejmě nejsou příliš přesvědčivé, zvláště v případech, kdy je vše závislé na štěstí a náhodě a někdy je samotný předpoklad, na kterém je zločin vystavěn, téměř hloupý. U všech výše uvedených tvrzení je možné uvést příklad knihy a upřesnit daná tvrzení; neudělám to pro případ, abych někoho neochudil o překvapení a nevyzradil celý příběh, bude-li detektivku číst.

Kromě Henriho Bencolina (který jako detektiv skončil poměrně brzy) si Carr hodně drží své dva hlavní detektivy - Dr. Gideona Fella a Sira Henry Merrivalea. Jistě se v jeho dílech vyskytují i jiní vyšetřující, ale žádný z nich se nikdy neujal: Dermot Kinross, John Gaunt, Patrick Rossiter, Patrick Butler (vypůjčený od G. K. Chestertona), plukovník March, plukovník Marquis (nepovedená první verze Marche), Edgar Allan Poe (pouze jednou v krátké povídce The Gentleman From Paris - česky Pán z Paříže). V historických novelách se někdy objevují reálně existující osoby. Tito detektivové byli buď příliš špatně vykresleni, nebo byli přes míru neukáznění (příliš pili atp.) a čtenáři je prostě nepřijali za své. Oproti tomu Merrivale i Fell jsou dostatečně zásadoví a nevadí ani, pokud jsou excentričtější povahy. V Carrovo příbězích také občas narazíte na opakující se postavy - většinou pozorovatelé a vypravěči příběhu nebo policejní úředníci (např. inspektor Hadley ze Scotland Yardu).

Carr psal své příběhy pod dvěma jmény, nejspíše proto, že ve třicátých letech byl hodně produktivní a skončil u dvou vydavatelů (pro jednoho vydavatele by množství jeho detektivek bylo příliš velké sousto). Ale ačkoli jsou jinak jeho témata stejná (např. „neuskutečnitelné“ zločiny), psaní pod pseudonymem Carter Dickson fungovalo docela dobře (pod tímto jménem psal sérii detektivek se Sirem Henry Merrivalem) - mezi „autory“ je dostatečný rozdíl v psaní. Pro přesnost je ještě nutné uvést, že u jedné historické novely použil Carr další pseudonym - Roger Fairbairn (Devil Kinsmere).